Bezdomovci poprvé dostali jídla z restaurací

Je krátce po třetí hodině odpoledne a většina brněnských restaurací odpočívá po hektickém vydávání poledních menu. Netýká se to však Středověké krčmy. Na jídlo, které už restaurace nevydala, totiž čekají jiní strávníci – brněnští bezdomovci.

Stejně jsou na tom další čtyři restaurace. Brno totiž včera jako první město v Česku poprvé spustilo projekt, kdy restaurace darují jídlo zbylé z poledních menu potřebným.

Do kuchyně Středověké krčmy vchází muž s dřevěnou bednou. Je z centra sociálních služeb brněnského magistrátu a jde si pro zbylé jídlo. „Máme dnes těstoviny s kuřecím masem a česnečku,“ říká mu majitel restaurace Richard Hošek, který s celým nápadem přišel. Zajímá ho proto, kolik jídel dodaly ostatní restaurace. „V té první nezbylo nic, v další dvě porce, v té poslední jich zbylo deset. Je to myslím segedínský guláš s knedlíkem a těstovinami,“ vzpomíná muž, zatímco rovná do krabice polystyrenové boxy s jídlem. Je jich nakonec devět.

Když je krabice plná, uvědomí si, že nemá žádnou nádobu na polévku. Kuchařka ji proto přelévá do kbelíku od jogurtu. Stejná situace se opakuje v další restauraci, už poslední na této cestě. „Zase nemáme nic na polévku, na to se úplně zapomnělo,“ povzdychne si. Tentokrát kuchař používá kbelík od zakysané smetany. „Máme toho tak osm porcí,“ podotýká a rozděluje jídlo do boxů. Opět těstoviny s omáčkou.

29 porcí jídla

Nakonec jede za bezdomovci do azylového centra Armády spásy v Mlýnské ulice devětadvacet porcí jídla. Mohlo jich být víc, jedna ze šesti dohodnutých restaurací je však celý únor zavřená. „Musím jet pomalu, jinak to poteče za námi,“ vtipkuje řidič.

Před Armádou spásy už několik bezdomovců postává. Kouří a vykládají si. Většina z nich je však schovaná uvnitř, v teple, a nedůvěřivě vykukují ven skleněnými výplněmi dveří. Když začnou sociální pracovníci nosit jídlo dovnitř, nahrnou se okolo. Někteří ani neví, o co jde. „Co se to děje?“ diví se drobná žena se špatně odbarvenými vlasy. „Ale, vezou meníčka z hospod,“ vysvětluje jí její kolega. „A proč?“ nepřestává se divit žena.

Bezdomovců je asi třicet a většina z nich se postupně usazuje v jídelně azylového centra. „Ještě nejezte, já vám přinesu příbory,“ upozorňuje je jedna z pracovnic a prodírá se davem zbylých bezdomovců pryč. Hodně lidí jen tak postává před jídelnou. „Já jsem najedená, oni jsou potřebnější než já,“ říká drobná, asi šedesátiletá žena s brýlemi a plachým úsměvem.

Pozoruje celý humbuk zpoza dveří. „Myslím si, že je to moc dobrý nápad, jen aby to vydrželo. Nemám ráda, když se jídlem plýtvá,“ dodává žena.V jídelně se zatím snaží ředitel Armády spásy Pavel Kosorin překřičet hluk. „Dámy a pánové, prosím vás, všichni se posaďte, my vás obsloužíme,“ volá ředitel a uklidňuje dav. Nakonec už jsou všichni tiše a vychutnávají teplé jídlo, které mnozí z nich neměli možná už několik týdnů.

Druhý den jich možná přijde víc. Novinka se totiž roznese rychle. „Jen ať si dají. Mají teplé jídlo jednou za rok, mrznou venku, já jim fandím,“ říká jeden z bezdomovců, kteří stojí mimo jídelnu. On už prý tuhle službu potřebovat nebude. Shání si totiž byt a ulici chce opustit. „Ale je to moc dobrá věc a já jí fandím,“ dodává s úsměvem.